Jak jsem psala bakalářskou práci

Jsem člověk, který píše rád. Ale jsou situace, kdy vás to najednou všechno přejde. Možná to znáte sami....

První, co mě čekalo, byl výběr vedoucí. Na tomto poli máte několik možností. Vedoucí, to je vlastně hrozný člověk. Buď vám chce pomoct a tak vás pronásleduje po ústavu, aby vám připomněl, že ještě nedostal ani čárku. Nebo vám chce pomoct a pošle vám přibližně kilometrový email s připomínkami. Po hodině čtení si nejste jistí, jestli vás chválil nebo právě dal pokyn na studijní oddělení, aby vás pro nebetyčnou blbost vyloučili. Já jsem si vybrala vedoucí, která se mi zdála zprvu velmi sympatická. Zejména proto, že moje navrhnutá témata přijala s nadšením. Konzultace se tak jevily jako příjemný pokec o mojí genialitě, což se mi zdálo jako hezký program na následující dva semestry.

   Bohužel, si moje vedoucí pro naši spolupráci zvolila téma, které jsem do patolízalského emailu prskla jenom pro počet. Takže jsem si rovnou nechala doporučit pro začátek i nějakou tu studijní literaturu. Sedmdesát knížek. Pro začátek mi prý bude stačit těchto sedmdesát knížek. Marně jsem se snažila dopočítat, kolik knih jsem přečetla z krásné literatury. (A to není Božena Němcová nic oproti filozofujícím teoretikům médií, navíc filozofují často pouze anglicky a někdy německy, Francouze jsem v knihovně znechuceně vracela rovnou.) Ale některé jsem si opravdu půjčila.

 Deset knih v knihovně jsem obcházela po špičkách a donekonečna prodlužovala výpůjční lhůtu. Nakonec jsem je musela vrátit a dostudovat je prezenčně v knihovně, protože knihovní systém mi už odmítal vydat cokoli domů. V počítači jsem slavnostně vytvořila složku Výpisky k bakalářce. Asi nemusím dělat printscreen, abyste uvěřili, že ke dnešnímu dni čítá velikost 0B.Byla jsem ráda, že jsem si zvolila vedoucí, která se na ústavu moc nevyskytuje, protože pořád se schovávat před ní na záchodě je dost zdlouhavá záležitost. Nakonec jsem se ale donutila splácat první kapitolu. Byly v ní pasáže, na které jsem byla opravdu hrdá. V hlavě jsem viděla všechny teoretiky médií, jak vystupují z hrobů, aby mohli udělat mexickou vlnu k oslavě mého bádání. No a pak tam byly pasáže, které znamenají v překladu asi něco jako: „Absolutně nevím, co bych ještě dodala, ale potřebuju ještě deset tisíc znaků, které jsem si naplánovala, abych mohla jít spát.“ Zvláštní bylo, že nadšení mou vedoucí neopouštělo. Bohužel nadšená byla právě z vaty a geniální myšlenky glosovala červeným vyznačením do wordu a poznámkou: „Tohle prokonzultujeme a posuneme dle jiného diskurzu.“ Vlastně se mi každá kapitola vrátila „s minimem poznámek k obsahu“. Tohle minimum jsem zapracovávala vždycky tak čtrnáct dní a smířila se s tím, že ve prospěch kladného hodnocení ztratím svou vědeckou identitu. (Rozumějte budu raději krotit vědecký zápal a psát, co chtějí ostatní číst.) 
Když přišel konečný posudek od vedoucí, byla jsem opravdu asi na minutu šťastná. Navrhla mi nejlepší známku. Navíc mi napsala, že se moje práce dobře čte před spaním a během letu do Paříže. (Přemýšlela jsem o tom, z které strany se stala chyba.) Oslavný tanec trval bohužel jen do chvíle, kdy se načetlo pdf s posudkem oponentky. Ta si rozhodně můj výzkum nepovažovala. Moje oponentka patřila k těm, u kterých pro změnu přesně poznáte, že vás kritizuje. Ale neztratila jsem elán měla jsem v plánu komisi rozsekat přesnými argumenty.

 Jak asi už tušíte, k ničemu takovému nedošlo. Byla jsem ráda, že jsem z nervozity nenazvracela do místnosti, kde byla komise. Stěží jsem ze sebe vysoukala odpovědi na výzkumné otázky. Komise mi chtěla pomoct a tak se pro uvolnění atmosféry ptala na to, jestli sama píšu. (Moje bakalářka se týkala blogorománu.) Normálně na tuto otázku spustím monolog a šerm s vizitkami. Tam jsem ale měla pocit, že nevím ani, že jsem se někdy naučila číst a psát…

 Takže obhajobu považuji za svou největší ostudu. Nakonec jsem to ale nějak uhrála. Titul mám a jedeme dál. Témata typu Jak jsem musela na pracák anebo Jak jsem kopala kanály, můžeme prozatím odložit o dva roky. 

P.S: Ani za dva roky se toho nedočkáte, protože to už budu renomovaná autorka, kterou nikdo hladem zdechnout nenechá!P.P.S: Následovaly obrovské bujaré oslavy po kterých jsem musela rychlohojit bradu a kolena, abych byla na promocích opět krasavice.