Jak jsem chodila s cyklistou
Nedávno jsem vytáhla kolo a jela trochu rozhýbat své pokroucené akademické tělíčko. Deset kilometrů od domova se mi přetrhl řetěz. Takže jsem si udělala takovou milou procházku po okolí s rukama od kolomazi. Měla jsem čas přemýšlet nad dalším fejetonem. A tak jsem si říkala, že vám napíšu, jak jsem vlastně k tomuto kolu, s vylehčenou karbonovou vidlicí, přišla.
Jestli se protiklady přitahují, tak my jsme byli fyzikální model ve vakuu. Já jsem měla vždycky náběh na trojku z tělocviku. Sport celkově považuju za ponižující činnost, která mě pronásledovala celé mé studium. On na kole závodil. Byl i v týmu, měli všichni stejné dresy a na kolo měl ty speciální boty, co se nacvakávají a večer si dělal grafy z tepovky, kterou vozil připjatou na hrudi.
Na druhém rande se mě ptal, jestli mi nevadí, že si holí nohy. Když mi vysvětlil, že je to kvůli odřeninám, nevadilo mi to. Nevadilo mi to do té doby, než mi před důležitými závody zadřel epilátor. Jeho ložnice vypadala jako prodejna kol. Bylo mi jasné, že pokud chci docílit rodinného štěstí, budu si muset kolo zakoupit. Už samotný nákup mě měl odradit. Jistě, nakráčet do specializované prodejny v lodičkách a šatech asi nebyl úplně nejlepší nápad. Když jsem nebyla schopna definovat svůj styl jízdy, byla jsem odsouzena k nabodnutí na špice. Můj milý byl obviněn z toho, že do obchodu tahá „hobíky“. (Hobíci jsme my všichni, co nehážeme chrhle na kole přes rameno a když vyjedeme na Radhošť, tak si tam dáme Kofolu.) Měla jsem špatné svědomí, takže jsem jako satisfakci koupila kolo, které stálo asi jako deset mých nájmů. Potom přišel nákup přilby. Moje protesty o čerstvě vyfoukaných vlasech nebyly vyslyšeny. Musela jsem vyzkoušet všechny, abych zjistila, že ve všech vypadám jako kretén. Koupila jsem si pro jistotu obrovské sluneční brýle, aby mě někdo z mých známých na kole nepoznal. Už při cestě domů si můj milý liboval, jak ihned začneme s jarní přípravou. To se mi ani trochu nelíbilo. Myslela jsem, že jako partnerský kompromis bude stačit, že jsem si kolo pořídila. Ne, že na něm budu muset i jezdit a navíc ještě PRAVIDELNĚ a bez hudby do sluchátek, protože to dělají jenom hobíci.
Bohužel náš život se od té doby upnul pouze na podzimní časovku. Opět jsem myslela, že já se tam pojedu pouze podívat a políbit mou drahou polovičku na start a zapózovat s ním na bedně. Jaké bylo moje překvapení, když na mě z obálky vyskočilo startovní číslo s mým jménem. Ale jak víme, láska ignoruje převýšení a já jsem po pravidelných svalovicích z cyklovýletů už nějak neměla sílu protestovat.
Atmosféra kolem časovkářského startu se mi ani trochu nelíbila. Všude stály stojany s koly, na kterých se rozjížděli a rozehřívali opálení cyklisti. Nejhorší ale bylo, že tam byly všeho-všudy čtyři děvčata. Myslela jsem si zprvu, že startujeme třeba později. Ale seznamy mě ujistily, že se opravdu účastníme čtyři.
Samotný start byl otřesný. Moje osobní zóna byla narušena tak, že se mi ještě teď ježí vlasy na zátylku. Když totiž startujete, je potřeba aby vám někdo zezadu držel kolo. Za sedátko! Cizí ruce v takové mé oblasti…
Byla jsem ze své vztahové submisivity dost naštvaná. Přemýšlela jsem, kdy jsem svého Armstronga naposledy dotáhla do divadla nebo na koncert filharmonie. Za první zatáčkou jsem si rebelsky nasadila sluchátka a s každým dalším šlápnutím jsem si malovala, jak mu to nahoře vytmavím. Samozřejmě, že k tomu nedošlo. Zmohla jsem se akorát na protestní mlčení. Zjistila jsem navíc, že jedna ze čtyř dam během závodu přetrhla řetěz a tak jsem se dokonce umístila.
Bohužel naše láska i přes opečovávané kotoučové brzdy nevydržela. Mě nebavilo odečítat údaje z tepovky a on nechtěl v jarní přípravě jíst moje řízky. A tak mi z celé romance zbyl jenom ten diplom z časovky. A taky cyklooblečení, které mi daroval, protože během soustředění zhubnul.
Přemýšlím, jak bych to zakončila něčím veselým. Jo třeba, asi sto metrů před domem jsem zjistila, že se mi řetěz nepřetrhl, ale jenom nějak neobvykle spadnul, takže jsem těch 9900 metrů šla úplně zbytečně. Ale alespoň jsem zavzpomínala na staré časy ve jménu fejetonu.
Magdaléna Řiháková
Jak jsem si šla změřit tuky v těle
Co vás čeká, když neprozřetelně vlezete na váhu pár dní po Novém roce. Ne na váhu, na stroj, který vám zruinuje sebevědomí...
Magdaléna Řiháková
Jak mě tatínek zapomněl v baletu
Sníh nikde a témata na fejetony se jen tak nenápadně rýsují. A tak jsem téměř psychoanalyticky zabředla do svého podvědomí a vyhrabala příběh, který je o sněhu a dětství a mých rodičích. Ideální předvánoční téma, nemyslíte?
Magdaléna Řiháková
Jak jsem si znovu našla bydlení
Někdy člověku dochází inspirace. Někdy mi vůbec nikdo neubližuje, abych se mu mohla pomstít na blogu. A někdy se nastěhujete někam, kde se zase píše samo.
Magdaléna Řiháková
Divadelní recenze: Jméno v Městkém divadle Brno
Když jsem zjistila, že bude Městské divadlo Brno uvádět francouzskou komedii Jméno, srdce mi zaplesalo. Znala jsem tenhle kus ve filmové verzi a velmi mě pobavil.
Magdaléna Řiháková
Jak jsem málem udělala v českých médiích pohovorový homerun.
Poměrně nedávno vyslovila jsem jedno velmi pošetilé přání. Řekla jsem, že bych chtěla být úplně blbá.
Magdaléna Řiháková
Jak Kačenka vyhrála zájezd do Cannes
Já ve hře nemám štěstí. V tombole nevyhraji nikdy nic, dokonce ani vytouženou štangli salámu či lahev vodky. Kačka, ta je na tom podobně, i když...jak kdy...
Magdaléna Řiháková
Jak jsem se zúčastnila autorského čtení
Už to budou skoro dva roky, kdy došlo na věc nevídanou a to mé autorské čtení. Pro mě to tedy nebyl okamžik, kdy jsem nabyla pocitu zadostiučinění a ozdravení sebevědomí
Magdaléna Řiháková
Jak jsme jeli na rodinný výlet
Když mi sourozenci minulý týden odmaturovali, musela jsem se na chvíli oddat vzpomínání. A musím říct, že jedna příhoda prostě nemůže uniknout zablogování....
Magdaléna Řiháková
Jak se mi dostalo individuálního servisu v bance
Nevím, čím to je, ale jsem člověk, který má neustálé oplétačky s bankou. I když můj účet neumožňuje vstup do mínusu, vždycky se jim v bance podaří odečíst mi nějaký šílený poplatek v blbou dobu tak, že se do mínusu dostanu.
Magdaléna Řiháková
Jak jsme prodávaly hračky
Myslím, že článek, ve kterém vystupuje moje mamča, jí bude moc hezkým dárkem k nadcházejícímu Dni matek. Vždycky, když mám pocit, že mám náběh na tvůrčí krizi, postará se někdo z mého okolí o inspiraci.
Magdaléna Řiháková
Musíš umět přijímat kritiku
Věta, kterou skoro každému z nás někdo otloukl o hlavu. Věta, která podle mě má určitě na svědomí alespoň jednoho talentovaného člověka.
Magdaléna Řiháková
Jak jsem vykouřila první cigaretu.
Někdo začal z frajerství před kámoši. Někdo proto, že si obarvil vlasy....
Magdaléna Řiháková
Co mě napadlo při čtení Elle
Každá žena by neměla přestat používat hlavně svůj rozum.
Magdaléna Řiháková
Jak jsem psala bakalářskou práci
Jsem člověk, který píše rád. Ale jsou situace, kdy vás to najednou všechno přejde. Možná to znáte sami....
Magdaléna Řiháková
Jak mi zalehlo ucho
Další fejeton pro veselý začátek týdne, jestli se něco takového vůbec dá vytvořit.
Magdaléna Řiháková
Jak jsem si zapsala umělecký přednes
Asi máme všichni nějaká ta traumata ze školních let. Pro mě je to moje milá češtinářka, která nejen, že nechápala můj slohový smysl pro humor, ale hlavně mě absolutně nezvládla připravit na okresní kolo recitační soutěže. Sen o účasti na festivalu Wolkrův Prostějov, zahynul už ve školním kole. A tedy, když jsem teď ke konci studia, potřebovala nějaké ty Cčkové kredity, zvolila jsem si Umělecký přednes.
Magdaléna Řiháková
Jak jsme zachraňovali vránu
Minule jste poznali mou inspirativní kamarádku Kačenku. Teď se vám představí další inspirativní spolubydlící z mého studentského útočiště.
Magdaléna Řiháková
Jak jsem parkovala v řepě
S tím, že ženy neumí řídit rozhodně nesouhlasím. Bohužel jsem ještě neudělala nic proto, abych nám ženám vylepšila skóre. Spíš naopak....
Magdaléna Řiháková
Černá Labuť - Reduta
V našich životech se čas od času vyskytnou události nebo činy, o kterých jsme tvrdili, že nám se rozhodně stát nemůžou. Mohou to být malé okamžiky, které se týkaly jenom nás a našich nejbližších, ale může se jednat i o události, které ovlivnily téměř každého na zeměkouli a se kterými nikdo nepočítal. Právě o těchto jevech je nové představení brněnské Reduty – Černá Labuť.
Magdaléna Řiháková
Jak jsem si našla bydlení
Možná to je pro vás denní chleba. Možná na svá studia s nostalgií vzpomínáte. A nebo jste to třeba nikdy nezažili. V tom případě, jste nejspíš vítězové...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 974x