Jojo, to máme za sebou taky asi všichni. Mě tenkrát nezapomněli. Nestihla jsem autobus, protože mě tlačily boty a nemohla jsem utíkat. Jo a taky protože jsem brzda. Vydala jsem se domů zarostlým parkem. Naše jsem viděla projíždět kolem, ale oni si mě nevšimli. Kupodivu jsem místo pochvaly taky vyfasovala pěkný sprduňk.

Znám.

Jenže u nás to nedopadlo tak dobře.

Moje jaksi zapomenutá malá dcerka tehdy bezpečně dorazila  ze zpěvu dokonce až domů, a to po samostatné kratšícestě pěšmo a dvacetikilometrové jízdě za použití  metra  avlaku.

Jenže já, zodpovědná to osoba, jsem si na ní sice vzpomněl,  ale bylo to až v okamžiku,  kdy mi na pracovním stole zazvonil  telefon a ve sluchátku se ozvala moje tchýně.Její dotaz zněl poněkud jedovatě, že prý kdeže mám její  vnučku, ač  ta již stála vedle ní a pyšnila se,  jak je šikovná.

Je to již více jak dvacet let, ale dodnes si vzpomínám, že onoho dne jsem opravdu nespěchal při návratu z práce.

místo mě si zase chtěl jednou ze školky odvézt otec jiný dítě..mělo stejnej kabátek jako já

Nemáte to nechávat na poslední chvíli a předvánoční témata připravovat už v dubnu, kdy je zhruba stejná teplota.

Za pár let to asi bude v červnu.